Požární odolnost dřevostavby

Postavit si dřevostavbu je v posledních letech velmi častým řešením při realizaci novostavby. Dřevostavba nabízí spousty výhod a jedná se o léty prověřený styl stavění. Přesto se u řady lidí stále naleznou pochybnosti o bezpečnosti a odolnosti v případě propuknutí požáru. S tím jde ruku v ruce i předsudek o snadnějším a rychlejším propuknutí požáru oproti normálnímu zděnému domu. Každá stavba ovšem musí splňovat normou dané požadavky na požární bezpečnost, která je u všech staveb stejná.

Požadavky požární bezpečnosti dřevostaveb

Požární bezpečností objektů, v našem případě dřevostaveb, je myšlena schopnost domu v případě požáru bránit ztrátám na životech, zdraví osob a ztrátám na majetku. Dosahuje se jich materiálovým řešením skladeb konstrukcí, dispozičním a konstrukčním řešením stavby nebo požárně bezpečnostními zařízeními. Požární pravidla a požadavky pro dřevostavby se nijak neliší od těch pro klasické zděné domy. Součástí každého projektu je samostatná požární část, ve které jsou zkoumány použité materiály, které musí splňovat nároky na požární bezpečnost (tzv. Požárně klasifikační osvědčení), které garantují výrobci materiálů. Aby se zabránilo ztrátám na životech a zdraví lidí, musí objekt:

-Při požáru umožnit bezpečnou evakuaci osob bez bortění konstrukcí.

-Bránit po dostatečně dlouhou dobu šíření požáru mezi jednotlivými požárními úseky a místnostmi.

-Zajistit možný přístup požárních hasících jednotek k budově.

-Bránit šíření požáru mimo objekt.

-Obsahovat vybavení pro protipožární zásah jako je hasicí přístroj nebo automatické hasící systémy.

Chování dřeva a jeho odolnost při požáru

Dřevo patří ke konstrukcím, které jsou poměrně odolné vůči požáru. Samotný materiál na bázi dřeva sice vzplane snáze než jiné materiály a poměrně silně hoří, ale to jen po krátkou dobu, než se vytvoří zuhelnatělá vrstva dřevní hmoty. Ta vytvoří izolační vrstvu, která zabraňuje přístupu vzduchu do konstrukce a efektivně tak chrání zbytek dřeva před požárem. Jednotlivé ohořelé nosné prvky neztrácí svou pevnost, čímž je stále přenášeno zatížení a konstrukce se nezačne bortit jako je tomu u zděného domu.

Dřevo a materiály na bázi dřeva jsou hořlavé, ale jejich hořlavost se upravuje povrchovou úpravou a impregnací, která ovšem nedokáže zabránit úplné nehořlavosti. Chování prvků ze dřeva je ovlivněno jejich tvarem, povrchem nebo rozměrem průřezů. Plamen se šíří rychleji u prvků s drsnými povrchy a ostrými hranami. Proto se dřevěné konstrukce hoblují a zaoblují se jejich hrany. Hořlavost dřeva ovlivňuje i jeho vlhkost. Při zahřívání dřeva dochází k vypařování vlhkosti z děr a spár, teprve pak dochází k prudkému zvýšení teploty konstrukce a samotnému vznícení. Dalším aspektem, který ovlivňuje hořlavost, je hustota dřeva. Čím je hustota větší, tím dojde ke vznícení později.

Kolem hořlavosti dřevostaveb koluje spousty fám, ale opravdu se není čeho bát. Dřevostavba se nemůže sama vznítit, nezbortí se okamžitě jako domek z karet, ani neshoří jako papír. Požár může vzniknout v jakémkoliv typu budovy, ať je to cihlový dům, sendvičová konstrukce nebo klasická dřevostavba. V drtivé většině případů požárů jde o lidskou nedbalost, a proto je nejlepším způsobem ochrany před požárem vyhnout se nebezpečnému a nezodpovědnému chování při manipulaci s ohněm.